(1.10.) Omlouvám se, že nekomunikuji, ale právě jsem pohřbyl mého Anďáčka a není vůbec do řeči...tečou mi slzy a vůbec se za to nestydím, jelikož byl to jediné co jsem měl a 13 let je přeci jen kus života a jsem rád, moc rád, že mi vstoupil do života...bude mi moc chybět, hlavně ta rozlitá káva, když vlezl pod stůl...bez toho rozlití mi už těžko bude tak chutnát. Je mi hrozně...omlouvám se.....